de de de


Novinky:
Home » Cestování » Pompeje stále přitahují pozornost mnoha lidí

Pompeje stále přitahují pozornost mnoha lidí

Město nedaleko Neapole, kde již téměř dva tisíce let nikdo nežije, ale které každoročně navštíví stovky tisíc návštěvníků. Ty sem přitahuje zejména jedinečná atmosféra tohoto významného antického města, které bylo během několika málo minut pohřbeno pod nánosy lávy a popele při výbuchu Vesuvu. To jsou Pompeje.

Osudné srpnové poledne

Město bývalo živým a multikulturním antickým městem, ale jeho osud se navždy změnil jednoho srpnového dne roku 79 našeho letopočtu, kdy ho výbuch nedalekého Vesuvu doslova vymazal z povrchu zemského. K tragédii podle historických údajů došlo v poledne dvacátého čtvrtého srpna. Je zajímavé, že v ten den podle římského kalendáře byly tak zvané Vulkanálie neboli svátky boha ohně, který údajně sídlil pod činnými sopkami, tedy například i pod Vesuvem. Možná některým z vás připadá zvláštní, jak to, že obyvatelé Pompejí nevěnovali náležitou pozornost určitým jevům, které obvykle před výbuchem sopky předcházejí. Jedná se zejména o nejrůznější výrony plynů a otřesy. Musíme si ale uvědomit, že oni na rozdíl od nás neměli k dispozici žádné moderní vulkanologické přístroje, které nám v dnešní době s určováním výbuchů sopek pomáhají, a také to, že tyto předzvěsti výbuchu pravděpodobně mylně považovali za znamení bohů.

Vědce dodnes výbuch Vesuvu velmi přitahuje a věnují mu pozornost. Na základě mnoha nejrůznějších výzkumů a studií se tak předpokládá, že výbuch byl opravdu obrovský a uvolnila se při něm energie, která byla stonásobně větší než energie uvolněná atomovou bombou svrženou na Hirošimu během druhé světové války. Sloup popela, kamení a pemzy údajně ze sopky vystřelil rychlostí okolo tisíce čtyř set kilometrů za hodinu a dosáhnul výšky třiceti dvou kilometrů. Následně poté vítr veškerý tento materiál, který Vesuv chrlil v mase sto padesáti tisíc tun za sekundu, nasměroval právě nad Pompeje. To byl ale teprve začátek…

Pompeje

Nevyhnutelný konec

Přibližně půl hodiny od výbuchu na město začaly dopadat kousky nejrůznějšího sopečného materiálu, pemzy, popela a kamení. Tento materiál ponořil nejprve Pompeje do úplné tmy, neboť zamezil průchodu slunečních paprsků a postupně pokrýval celé město, během několika hodin se pod jeho vahou začaly propadat střechy domů, a o život tak přicházeli první lidé. To, že je osud Pompejí zpečetěn, ale nezpůsobil první výbuch, ale až následná pyroklastická vlna neboli shluk horkých plynů, kamenů a popela o teplotě téměř čtyř set stupňů Celsia, který se následující den ráno vylil z boku sopky a hnal se obrovskou rychlostí přímo na město. Během půl minuty bylo město zničeno. Následné doprovodné erupce trvaly ještě další dva dny a výsledkem bylo zasypání celého města více než šestimetrovou vrstvou sopečného materiálu. Historikové se domnívají, že ve městě zemřelo okolo deseti tisíc lidí, příčinou úmrtí většiny z nich byl obrovský žár a udušení jedovatými plyny.

Pohřbené město čekající na své znovuobjevení

Pompeje tak nadobro zmizely a postupem staletí se na ně zapomnělo. K jejich znovuobjevení došlo až v osmnáctém století, kdy král Karel III. Španělský zahájil vykopávky v nedalekém Herculaneu, neboť si chtěl obohatit své sbírky o antické sochy, kresby a mozaiky. Přibližně v polovině osmnáctého století se španělský geodet Alcubierre a švýcarský archeolog Weber poprvé dostali také do Pompejí. Bohužel v té době byly vykopávky často spojené s rabováním a ničením, a tak se předpokládá, že „archeologové“ osmnáctého století bohužel některá místa v Pompejích nenávratně poškodili. Od devatenáctého století pak v Pompejích neustále probíhají systematické a šetrné archeologické výzkumy a od dvacátého století rovněž restaurátorské práce. Roku 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a dodnes pravidelně vydávají další a další archeologické památky a pozůstatky, které jsou důkazem jejich bohaté minulosti i smutného konce.

 

Proč Pompeje navštívit?

Již od svého znovuobjevení mrtvé město na všechny své návštěvníky působilo doslova magickou atmosférou a stalo se následně inspirací pro mnohá umělecká díla, včetně románů či filmů. Na první pohled vás archeologický areál Pompejí překvapí svou velikostí a rozlehlostí, můžete se v něm bez problémů procházet celý den. Druhou věcí, která na většinu návštěvníků velmi emotivně působí, je úžasná zakonzervovanost města, připadáte si, jako byste se v čase přenesli o dva tisíce let zpět. Procházíte se po silnicích a chodnících města a nahlížíte do staveb různých stylů a funkcí. K největším památkám patří amfiteátry neboli divadla, kde probíhala nejen divadelní představení, ale také gladiátorské hry, dále můžete obdivovat nádherné barevné fresky na stěnách domů významných občanů, tyto domy byly často patrové a navazovala na ně krásně upravená zahrada se sloupovím. Pompeje, jako každé starověké antické město, měly samozřejmě také své lázně, které byly rozděleny na mužskou a ženskou část a nacházely se v nich různé typy lázní podle teploty vody. V neposlední řadě vidíte také nejrůznější chrámy, fóra, obchůdky, pekárny, hospody i nevěstince.

K nejpůsobivějším zážitkům v Pompejích patří stanutí tváří v tvář jeho obyvatelům. Jak je to možné? V polovině devatenáctého století totiž italští archeologové objevili pod vrstvou popela dutiny, které tam vznikly po zasypání lidí a zvířat během výbuchu. Archeolog Giuseppe Fiorelli se rozhodl do těchto dutin nalít sádru a tím se mu podařilo získat zcela jedinečné odlitky obyvatel Pompejí, které je zachycují v posledních okamžicích jejich života. Jde o odlitky mužů, žen, dětí i zvířat v naprosto unikátních polohách.

Sdílejte článek

Vložit komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*